1352 - zmínka o Mníšku
1409 - litevský kníže Jindřich
1487 - rod pánů z Mitrovic
1639 - zámek vypálen
1655 - Servác Engel z Engelsflussu
1743 - Unwerthové
1827 - úřad desek zemských
1838 - Pachtové, Schirndingové
1886 - Schirndingové
1909 - Kastové
1945 - Ministerstvo vnitra
2001 - Národní památkový ústav

Přestože poloha stávajícího zámku v krajině téměř s jistotou zaručuje poměrně časné osídlení, zmínka o Mníšku se objevuje až roku 1352. Roku 1409 bylo panství zastaveno litevskému knížeti Jindřichovi "pánovi na Mníšku".

Na místě lze vysledovat zcela evidentně středověký, předhusitský průběh opevnění v trojici křídel s výjimkou křídla východního. Obecně lze konstatovat, že se jednalo o dobře opevněné panské sídlo, které se blížilo spíše menšímu hradu, než běžné tvrzi. K jeho bližší podobě lze s určitou mírou pravděpodobnosti naznačit, že by se mohlo jednat o ovál se zaostřenou špicí mířící k jihozápadu, přesně dle průběhu skalního hřebene, který byl základem stavby.

V roce 1487 na více než 150 let získal Mníšek významný rod pánů z Mitrovic. Tento rod spravoval sídlo s dvorem po celé 16. století, kdy zde nepochybně probíhaly značně rozsáhlé stavební práce. 

Nejstarší zobrazení zámku pochází z roku 1622 a přes veškerou schematičnost patrně zachycuje reálnou podobu sídla při pohledu od jihu. S ohledem na majetkové poměry byla situace na objektu daleko složitější. I když sídlo náleželo jedinému rodu, bylo neustále děleno (až na čtvrtiny), což se jistě odrazilo v lokáních úpravách jednotlivých vlastníků. Právě při dělení roku 1503 je poprvé jednoznačně uvedena "tvrz a městečko"Mníšek, v roce 1547 je poprvé sídlo jmenováno jako "zámek".

V roce 1595 získává zámek jediný majitel, Vratislav z Mitrovic. V roce 1639 vojska generála Banéra zámek vyplenila a se dvorem vypálila, což uvádí urbář z doby kol. poloviny 17. století. Tehdy je uveden pustý "zámek na skále" a dále hospodářský dvůr, pivovar, vinopalna, ovčín, mlýn pod zámeckým rybníkem, zahrady a štěpnice. Je pozoruhodné, že tyto objekty byly v téměř totožném rozsahu obnoveny v raném baroku, a to včetně náročné stavby vodovodu, který je tedy původem rovněž renesanční. Bližší informace však vylučuje demolice dvora a absence detailního průzkumu dalších silně přestavěných, či zničených objektů areálu.

Dalším zásadním letopočtem je rok 1655. kdy panství od Mitroviců kupuje nobilitovaný pražský měšťan, původně koželuh pocházející z Flander, Servác Engel z Engelsflussu. Jeho zájem o Mníšek byl eminentní, což dokládá zcela mimořádně cenný osobně laděný popis všech aktivit, které od zakoupení v lokalitě prováděl. Práce začaly roku 1656 obnovou hospodářského dvora. Jako první byla stavěna nová sýpka "proti rybníku", současně byla tesaři stavěná nová cihelna včetně pece na pálení tašek. Následovala stodola, nové vepříny, opravován kravín a koňská stáj, obnova vodovodu, stavba domku pro ovčáka a zejména stavba do dnešní doby existujícího mlýna pod hrází zámeckého rybníka.

Zámek se začal přestavovat roku 1656, kdy byl 11.5. posvěcen základní kámen vložený do základů přestavované jihovýchodní věže. Práce na zámku projektoval M. Reiner, který měl svého políra Linharta Oherra (Uhra).

Veškeré podstatné práce, zejména úplné dokončení přestavby zámku bylo zakončeno přestěhováním stavebníka Serváce Engela z Engelsflussu z domu ( při pivovaru ? ) do zámku roku 1672, čímž byla zakončena etapa, která objektu dodnes přes četné i podstatné mladší úpravy vtiskla zásadní podobu i výtvarný charakter. Objekt zdědil Engelův syn Servác Ignác. Po jeho smrti 1704, kdy objekt získal jeho synovec byl vypracován první podrobnější popis, který lze dobře vztáhnout na jednotlivé části objektu v době raně barokní výstavby

Ve druhé polovině 18. století za Unwerthů došlo k řadě úprav, které nejsou datovány ani doloženy účty. 

Následuje mnoho dalších popisů, které zachycují proměny exteriérů i interiérů zámku.

Z roku 1798 pochází první již "moderně" pojímaný technicky laděný popis objektu, který provedli pro určení odhadní ceny pražští znalci - přední architekti I. Palliardi a K. Schmied. Popis je exaktní, spíše technický, jeho vazba na podobu objektu je jasná.

Po smrti Ignáce Umwertha přešel majetek na Pachty z Rájova. Pro spory byl ale spravován úředníky desek zemských až do roku 1838. V této době byly prováděny stavební práce ve dvoře a pivovaru. Marie Anna Pachtová se ujala vlády a započala práce, probíhající v letech 1838-1847. V roce 1848 vývoj objektu poznamenal požár.

V letech 1866-1867 po posudku stavebního rady Turka stržen raně barokní krov a nahrazen stávajícím, podstatně nižším, změněna byla i krytina (tašky místo prejzů).

V roce 1909 po smrti hraběte Schirdinga majetek získal jeho příbuzný, Theodorich, svobodný pán Kast z Ebelsbergu, jenž přistoupil k zásadní obnově zámku podle projektu z roku 1910-1911, který vypracovala přední pražská kancelář vedená Matějem Blechou.

V roce 1945 byl zámek vypleněn, zmizela řada velice cenných kusů vybavení i sbírkového fondu.

Zámek byl následně konfiskován. Nejdříve bylo zvažováno jeho přidělení k rekreaci vysokoškolských studentů, brzy se ale objekt dostal do správy ministerstva vnitra (1946), které zde mělo ukládané často významné a politicky citlivé archivní fondy. V 50. letech zde proběhla řada adaptací, které měly zejména zcela utilitární účely (ochrana fondů).

Podstatná byla demolice skleníku v roce 1954, kterou započalo ničení hospodářského dvora obsahujícího jistě prvky od renesance až po 19. století.

Zámek přešel do přímé správy Státního ústředního archivu. Práce zde probíhaly již pouze omezeně.

V roce 2000 je objekt vyklizen a postoupen Státnímu památkovému ústavu středních Čech, který zde přikročil k rozsáhlé obnově. 

Zpracováno podle standardního stavebně historického průzkumu ing. Petra Macka.